Pooperační péče po dárcovství ledviny.

     Bezprostředně po operačním výkonu, při kterém je ledvina vyjmuta z těla a transplantována, je dárce z operačního sálu přemístěn na monitorované lůžko oddělení pooperační péče.

Zde probíhá monitorace vitálních funkcí, spočívající v kontinuálním sledování arteriálního krevního tlaku, tepové frekvence, teploty, saturace (nasycení) krve kyslíkem a diurézy (výdeje moči). Součástí monitorace je rovněž pravidelná kontrola biochemických parametrů a případně použití dalších pomocných metod, jakými jsou např. zobrazovací metody (radiologické vyšetření, ultrazvukové vyšetření). Všechny tyto údaje jsou trvale vyhodnocovány ošetřujícím personálem. Cílem těchto opatření je možnost včas odhalit jakoukoli případnou poruchu životně důležitých činností a moci tím tak okamžitě reagovat příslušnými léčebnými zákroky.

Velmi důležitá je léčba bolesti. V závislosti na typu chirurgického zákroku při vyjmutí ledviny (nefrektomii), která může být otevřená (klasická), nebo laparoskopická, dochází k určitému tkáňovému poškození, spojenému s bolestivostí různého stupně. Je třeba zdůraznit, že všechny typy chirurgických zákroků jsou voleny s cílem zaručit dárci minimum nežádoucích komplikací v období operace samotné i v pooperačním období. Léčba bolesti obvykle probíhá v podobě podávání analgetické látky nitrožilně, případně intramuskulárně (do svalu), nebo intradermálně (do podkoží), později ve formě tablet. Jinou, méně běžnou formou analgetické léčby, je analgézie (epidurální cestou), která je poskytována těm pacientům, kteří podstupují nefrektomii v epidurální anestézii.

V bezprostředním pooperačním období bývá zvýšené riziko vzniku krevních sraženin, které mohou postihnout různé oblasti krevního oběhu. Proto jsou v tomto období podávány látky snižující riziko vzniku sraženin. Později, v souvislosti s mobilizací dárce se riziko vzniku sraženin významně snižuje a proto se léčebná opatření omezují na doporučení nosit kompresivní punčošky.

U všech dárců je podporována snaha o velmi časnou mobilizaci ve smyslu obnovení soběstačnosti v oblasti hygieny (sprchování, čištění zubů) i běžné sebeobsluhy ve smyslu příjmu tekutin, jídla i minimální pohyblivosti. Pokud jsou pacienti schopni přijímat tekutiny a potravu přirozenou cestou ústy, je jim obvykle ukončen příjem tekutin a výživy infúzemi. Močový katétr (cévka) bývá odstraněn co nejdříve, obvykle ve chvíli, kdy je pacient schopen chůze. Během 2-3 dnů po operaci je možné dárce propustit do domácího léčení. Jedinými léky, které jsou v té době podávány, jsou analgetika v podobě tablet. Je třeba upozornit, že mohou do určité míry ovlivnit schopnost řídit motorová vozidla.

Jaká omezení čekají dárce po propuštění z nemocnice?

Do dvou týdnů jsou odstraněny stehy z pooperační rány. V té době, a ještě několik týdnů po operaci je vhodné omezit větší fyzickou aktivitu a zátěž. Pokud je pooperační průběh nekomplikovaný, lze očekávat plnou fyzickou a pracovní rehabilitaci v průběhu dvou až třech týdnů. U menší části dárců se mohou objevit emoční problémy depresivní povahy, velmi podobné těm, které prožívají některé ženy po porodu. Naštěstí se u většiny pacientů projevují pocity opačné povahy, které odrážejí spokojenost a štěstí, pramenící z úspěšné realizace náročného altruistického činu.

Mění se život dárce po dárcovství ledviny z dlouhodobého hlediska?

Po bezprostředním pooperačním období se život dárce relativně rychle vrací do původních kolejí. Nicméně je dobré vnímat, že celková kapacita ledvinných funkcí je proti zdravé osobě se dvěma ledvinami snížená. V ČR jsou pacienti po dárcovství ledviny zváni na pravidelné zdravotní prohlídky, při kterých je vyhodnocena funkce zbylé (solitární) ledviny. Důraz je kladen na celkovou vylučovací funkci ledviny, především na glomerulární filtraci – tzv.GF. Významným ukazatelem je přítomnost či nepřítomnost bílkoviny v moči. U zdravého člověka není v moči bílkovina přítomna. Dalšími důležitými údaji jsou např. informace o krevním tlaku, o glykémii apod. Pravidelné nefrologické kontroly jsou obvykle plánovány v ročních intervalech, avšak v případě potřeby je možné tento interval zkrátit.

Z dlouhodobého hlediska lze předpokládat, že funkce ledviny zůstane za běžných okolností zachována. Z neočekávaných příčin by výjimečně mohlo dojít ke snížení funkce zbylé ledviny. Muselo by to být v důsledku traumatického (úrazového), nebo nádorového poškození ledviny. Riziko obojího typu poškození solitární ledviny je velmi nízké. Nicméně doporučujeme omezit riziko poškození zbylé ledviny tím, že pacient se nebude účastnit kontaktních sportů (kopaná, hokej), při kterých existuje zvýšené riziko traumatického poškození ledviny.

Pacienti po transplantaci ledviny (dárce i příjemce) by měli ukončit, nebo omezit kouření, snížit na minimum příjem alkoholických látek, redukovat příjem soli a udržet tělesnou hmotnost v doporučovaném rozmezí.

Prof. MUDr. Miroslav Merta, CSc.