Rodinná záležitost

     Můj otec František byl odmalička sportovec tělem i duší. Hrál fotbal, lyžoval a provozoval aktivní život. Cítil se být zdravý a nikdy nepomýšlel na žádné vážnější nemoci. Když měl jít na vojnu, zazněla první zmínka o tom, že by s ledvinami nemuselo být něco v pořádku. Celý život byl sledován na nefrologii, až kolem 70ti let se výsledky začaly hodně zhoršovat a zazněl verdikt, že bude v blízké době třeba dialýzy nebo transplantace.

     Téměř ve stejnou dobu jsem tento verdikt uslyšela i já, o 30 let mladší, jeho dcera Kamila. Věděla jsem již, že mé ledviny také nejsou v pořádku. Když mě ve 20ti letech moje praktická lékařka po několika zánětech močových cest odeslala na nefrologii, aby pro jistotu zkontrolovali i moje ledviny, bylo tehdy ještě vše v pořádku. Tak tomu bylo i po mých dvou porodech. Kreatinin se stále držel v rozumných hodnotách. Až v roce 2017 hodnoty lehce stouply a byla jsem odeslána na biopsii ledvin, kde padla diagnóza IgA nefropatie. V tu dobu jsem ještě vůbec netušila, že by se mě zdravého sportovního člověka, transplantace mohla týkat. Ano, měla jsem najednou vysoký tlak, ale selhávání ledvin, ani vysoký tlak nebolí, tudíž jsem i nadále žila stejným standartním a sportovním životem jako můj otec.

     Právě přestože jsem se cítila jako naprosto zdravý člověk, ale hodnoty v lékařské zprávě ukazovaly něco jiného, jsem začala hledat jiné alternativní a duchovní cesty léčby. Bylo jich vážně hodně. Mnohokrát jsem slyšela: „ proč to řešíš, když ti nic není, neposlouchej doktory apod….“. Ať jsem vyzkoušela všemožné, hodnoty stále rostly a rostly. I přes vysoký kreatinin jsme se já i otec cítili jako dva naprosto zdraví lidé. Téměř ve stejnou dobu na začátku roku 2023 jsme oba začali podstupovat kolečko předoperačních vyšetření. V tuto dobu přišla pro mě na řadu otázka, možného dárcovství. Já jsem měla to štěstí, že mi můj manžel Adam nabídl svou ledvinu. Štěstí v neštěstí tomu chtělo a po všech vyšetřeních se ledvina ukázala jako vhodná, tudíž byla snaha o preemptivní transplantaci (to je transplantace stihnutá ještě před nutnou dialýzou), hrálo se o dny, jinak bych chodila na dialýzu. Tímto bych chtěla manželovi moc poděkovat. Termín se tedy naplánoval na konec září 2023. Transplantace proběhla bez větších komplikací a po 19ti dnech jsem byla zpátky doma. V listopadu a v lednu jsem ještě byla hospitalizována s akutní pyelonefritidou, ale věřím, že i tyto problémy vymizí. Když opomenu tyto komplikace, cítím se stále stejně zdravá, jako před transplantací. Pomalu začínám sportovat a dostávat se zpět do formy. Tatínek dárce neměl a předtransplantační vyšetření se trochu protáhla, protože musel podstoupit ještě operaci bypassu srdce, kterou zvládl dobře. Cítil se být v pořádku, ale pro vysoké hodnoty kreatininu musel nastoupit na dialýzu v červenci 2023. Na čekací listinu se tak dostal v listopadu 2023 a měl to štěstí, že po třech týdnech čekání mu v noci sestřička zavolala, že se na něho usmálo štěstí a vhodná ledvina ve fakultní nemocnici již čeká. Měl ten nekrásnější vánoční dárek. Po 9ti svátečních dnech byl bez komplikací propuštěn na Silvestra domů. Tímto bychom chtěli já, tatínek i manžel poděkovat všem lékařům a sestřičkám Fakultní nemocnice v HK za ochotu a vstřícný a milý přístup.

Kamila Pražáková