Historie první transplantace ledviny provedené na území Československé republiky

Na 1. interní klinice byly provedeny celkem tři dialýzy na Moellerově dialyzačním přístroji. Při každé dialýze byly Alžbětě podány průměrně dvě transfúze. Pracoviště pracovalo pod vedením MUDr. Erbena, zakladatele dialyzačního střediska, tvůrce tzv. Hradecké dialýzy a pozdějšíšo profesora 1. interní kliniky FN v Hradci Králové.

Šlo o druhý pokus transplantace. První pokus se uskutečnil 17. 11. 1961, kdy byla provedena levostranná probatorní lumbotomie bratrovi Alžběty, kterému bylo 24 let. Operující MUDr. P. Navrátil st. tehdy vypreparoval 3 artérie na levé ledvině dárce, ale bylo rozhodnuto od odběru této ledviny ustoupit. Druhý pokus se uskutečnil o pět dní později, dne 23. 11. 1961. Dárkyní ledviny byla matka Alžběty, které v té době bylo 52 let. Tentokrát byla levá ledvina dárkyně anatomicky vhodná a po jejím odstranění ihned transplantována Alžbětě.

Postup transplantace byl konzultován s prof. Küssem, který v té době měl již za sebou několik úspěšných příbuzenských transplantací mezi jednovaječnými dvojčaty. Kontakt na něho tehdy zprostředkoval prof. Raška z ČAV. Závěr telefonu mezi ČAV nebyl optimistický. Prof. Küss pokládal takovou transplantaci za riskantní, nicméně doporučil schéma imunosuprese a to kombinaci kortikoidů a celotělového ozáření. Protože kobaltová bomba nebyla tehdy k dispozici, byla zaměněna za RTG záření.

Pro transplantovanou byl zkonstruován speciální polyetylénový stan (viz obrázek), který přikrýval celou postel. Pro přesnou bilanci tekutin byla postel vybavena improvizovanou postelovou váhou. Čerstvý vzduch byl Alžbětě zajišťován větrákem.

Odběr ledviny k transplantaci provedl MUDr. Pavel Navrátil st., později profesor urologie a přednosta urologické kliniky. Cévní anastomózu na ilické cévy provedl prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc., přednosta chirurgické kliniky a jeden z průkopníků hrudní a srdeční chirurgie v ČSR. Anastomózu močovodu provedl Doc. MUDr. Josef Šváb, pozdější prof. urologie a přednosta urologické kliniky.

Pooperační stav po transplantaci se nejprve vyvíjel uspokojivě. Objevila se moč, ledvina převzala funkci očišťování těla. Od pátého pooperačního dne se však objevily teploty přecházející v těžkou sepsi. Byly provedeny ještě dvě hemodialýzy, ale již za medikamentózní podpory kardiovaskulárního systému.

Přes veškerou péči Alžběta dne 9. 12. 1961 (16. pooperační den) ve 20 hodin 20 minut umírá. Jako zdroj colibacilární sepse byl klinicky i patologicky určen granulom na jednom ze zubů. Etiologicky byla jako zdroj prokázána endogenní E.coli.

Hodnocení hematologů (prof. Chrobák)a radiologů (prof. Baštecký) bylo shrnuto do dvou bodů: Pansomatickým ozářením organizmu rentgenem se podařilo odstranit první fázi imunologické reakce, takže se ledvina přihojila a celkem uspokojivě fungovala. Vyvinula se však nemoc z ozáření, která natolik zbavila organizmus obranné schopnosti, že pomnožením mikrobů střevní flóry vznikla sepse, proti níž byli lékaři terapeuticky bezmocní.

Tehdejší hodnocení výkonu z pozice vědy bylo rozpačité. Transplantace měla mnoho zastánců, ale také odpůrců. Vědecká konference fyziologické společnosti uskutečněná na Hradecké hvězdárně se stala místem negativního hodnocení této transplantace ze strany profesora Dienstbiera, předsedy ČAV, který vystoupil proti transplantologii. Neúspěch pokusu o záchranu života mělo také negativní dopad na další aktivitu v oblasti transplantací.

Další transplantace se uskutečnila v ČSR až 21. 3. 1966 v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Pacient žil s transplantovanou levinou ještě tři roky.

Z hlediska současných znalostí o problematice transplantací a při studiu dostupných dokumentů jsme udiveni, na co vše bylo myšleno a s jakým nasazením se pod tlakem okolností tato transplantace připravovala. Přes svůj neúspěch poskytla tato transplantace množství poznatků a zkušeností pro další pokračovatele programu transplantací v ČR.

V současné době je v ČR dialyzováno 6 500 pacientů a 688 lidí čeká na transplantaci. Průměrná doba, kterou čeká pacient na transplantaci, je 450 dní.

S transplantovanou ledvinou žije v ČR v současnosti 4 000 lidí. Nejdéle fungujícím transplantovaným orgánem v České republice je ledvina, která byla transplantována před 40 lety v IKEM, tehdy 23 leté ženě.

As. MUDr. Pavel Navrátil, Csc.