Historický pohled na počátky činnosti nefrologického oddělení I. interní kliniky
V roce 1957 začíná historie hemodialyzační léčby ve Fakultní nemocnici UK v Hradci Králové. Přednosta I. interní kliniky prof. MUDr. Jan Řehoř byl nejen vynikající internista, ale i polyhistor medicíny tehdy ještě neexistujících subkateder interních podoborů vnitřního lékařství. Již tehdy předvídal dělení interního lékařství na jednotlivé podobory. Mezi ně patřila nefrologie a interní biochemie.
Profesor Řehoř přidělil studium nefrologie internistovi J. Erbenovi, laboratorní všeobecné interní metody J. Grohovi, kardiologii M. Petrlovi, endokrinologii P. Pinskrovi, hematologii L. Chrobákovi, revmatologii S. Salavcovi, atd. Svolal tehdy pracovní schůzku internistů a urologů. Na této schůzce byla tehdy prvně založená úzká spolupráce mezi urology a internisty-nefrology a později i pediatry na úseku hemodialyzačního léčení. Aby přednosta kliniky zajistil progresi v jednotlivých oborech vnitřního lékařství, vysílal jednotlivé lékaře na stáže do významných pracovišť tehdejší ČSSR, do zahraničí to tehdy nebylo možné. Pracoviště nefrologie prof. MUDr. Jana Broda v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze v Krči bylo vybráno jako studijní pracoviště. J. Erben pracoval více týdnů u MUDr. O. Schucka, vedoucího nefrologické biochemie v IKEM.
Za velkého úsilí akademika Jana Bedrny, tehdejšího přednosty chirurgické kliniky FN získala hradecká FN v roce 1957 první hemodialyzátor. Byl to Moellerův dialyzátor z NSR, což byl dvojitý dialyzační válec o výšce jednoho metru a šířce čtyřicet centimetrů z tvrzené gumy, na jehož vnitřní válec se navíjela dialyzační celofánová hadice uzavřená zevním dialyzačním válcem. Dialyzátor byl kompletovaný prstovou krevní pumpou, ultrathermostatem pro výhřev dialyzátu a skleněnými průtokoměry jednak pro krev, jednak pro dialyzát. Následovaly roky experimentální práce na zvířatech, které se konaly jednak v experimentálních prostorách tehdejší chirurgické kliniky FN, jednak na experimentálních pracovištích lékařské fakulty. Aktivně se zapojili vedle nefrologů i urologové H. Stefan a P. Navrátil senior.
V roce 1958 byli prijímáni první nemocní s akutní renální insuficiencí většinou z chirurgických příčin. Tehdy se chirurgicky preparovaly arteriální a venozní shunty zprvu pomocí zaváděných skleněných trubic, později pomocí tzv. Scribnerových kanyl. (H. Stefan, P. Navrátil sen.)
První hemodialyzační pracoviště v našem státě bylo založeno v roce 1955 na II. Interní klinice prog. Herlese v Praze a dovršilo již tři roky úspěšné činnosti, když vzniklo druhé takévé pracoviště na I. interní klinice FN v Hradci Králové. Po předchozí experimentální přípravě bylo v roce 1958 dialyzováno prvních 6 nemocných s akutním selháním ledvin. Počet hemodialýz zvláště vzrostl v šedesátých letech. Byla dohodnuta spádová území pro léčení akutního selhání ledvin. Pacienti byli dopravováni většinou letecky, podle akutního stavu a vzdálenosti (např. ze Slovenska).
Při prakticky nulovém dovozu ze zahraničí bylo nutné rozšířit naše dialyzační možnosti o vlastní námi sestrojenou celokovovou dialyzační cívku k použití vedle Moellerova dialyzátoru. Dialyzátory ze zahraničí nebyly k dispozici, proto bylo nutné zajistit jejich výrobu v tuzemsku.
V roce 1966 byl na popud přednosty IKEMu prof. dr. Broda vyslán J. Erben do Cleveland Clinic Foundation v USA na oddělení umělých orgánů prof. W. J. Kolffa, "otce umělé ledviny", kde pracoval jako graduate fellow v kolektivu nefrologů. V rámci studia byl jedním z ošetřujících lékařů dialyzovaných a transplantovaných pacientů na lůžkovém oddělení a zároveň "emergency rooms" pro přijímání pacientů pro hemodialýzu a indikované pacienty k transplantaci pro stát Ohio. Výzkumně byl J. Erben zapojen do typizace dialyzátorů, kde uplatnil vlastní způsob určení aktivní dialyzační plochy pomocí berlíncké modře. Následoval výcvik v renálních biopsiích.
Po ročním působení v USA se J. Erben vrátil do ČSSR a pod jeho vedením byl vyprojektován a vyroben hradecký hemodialyzační systém s centrálním rozvodem dialyzátu a s centrálním ovládáním všech 6 monitorů, který umožňoval simultánní léčbu nemocných na 6 dialyzačních lůžkách s 18 možnými dialýzami denně ve třech směnách, tehdy trvajících 8 hodin. Takže kapacita HDS byla 36 pacientů dlouhodobě. Jako dialyzátory byly používány dialyzační cívky typu Chiradis o obsahu 350 ml, vkládané do kovových válců s aktivní recirkulací dialyzátoru pomocí elektrické pumpy. K rozvodu dialyzačního roztoku k jednotlivým dialyzátorům byl využíván hydrostatický tlak pomocí převýšení dvou 300 litrových nádrží dialyzátu nad úroveň dialyzačních lůžek.
Později byly tyto HDSy, vyrobené v ZVU v Hradci Králové, instalovány v HDS v Plzni, Českých Budějovicích, Olomouci, ve Zlíně, v Košicích a také vyvezeny do Maďarska a do NDR.
Výroby dialyzačních cívek se ujala Transporta Chrudim a ze svých devizových prostředků mohla nakupovat dialyzační hadice a polypropylénové pletivo. V roce 1985 se Chirana Stará Turá ujala výroby dalšího deskového dialyzátoru Chiraplat. K pokrytí stále rostoucích nároků byl postupně uvolněn dovoz dalších monitorů typu Travenol, Niechal-Kiil, Aue, Gambro a Fresenius.
Nefrologická společnost pod vedením prof. Válka pořádala celostátní nefrologické konference, z nichž první se konala v roce 1969 v Hradci Králové.
Do roku 1974 dosáhl v Hradci Králové počet dialýz 21,5 tisíce. Koncem osmdesátých let již dosáhl počet hemodialýz 208 tisíc v celé republice. Ale i tak nebylo možné do poloviny osmdesátých let přijímat všechny indikované případy z důvodu nedostatku finančních prostředků. Konkrétně pacienty nad 50 let a diabetiky.
V roce 1985 pracovalo v republice již 32 hemodialyzačních středisek.
Prof. Josef Erben
Fakultní nemocnice v Hradci Králové